Byl to nejhorší den mého života.
Zoufale jsem volal o pomoc. Ze řvoucího moskviče se valil dým a zahaloval mého otce, který ležel pod ním.
Já jsem taky ležel na lopatkách o kus dál a bezmocně jsem sledoval, jak se na mě pomalu, ale jistě snáší z bráchovy pusy slina.
„Tati, zabij ho, prosím tě. Zabij ho!“ volal jsem úpěnlivě.
„Řekni, kdo je nejchytřejší!“ šklebil se bráchis a drtil svými koleny mé dětské, byť poněkud obtloustlé paže.