O tenisové raketě(Oukejovy pohádky)
Byla jednou jedna tenisová raketa. A ta si tuze ráda pinkala s tenisovým míčkem.
Pink, pink, pink.
A jak si tak pinkala, tak se najednou napřáhla a bác! Napálila to do míčku, že se od ní odrazil jak z praku vystřelený.
„Johó! Jo ho hó! Jupí!” vískal tenisák radostí, když viděl, jak si to rychle fičí.
„Juhů!“ přidal vesele, koukal dolů na červený antukový koberec a pozoroval, jak se pod ním míhají autové lajny. Zanedlouho přeletěl i nad tenisovou sítí a letěl dál a výš.
„To je výška, panečku,“ radoval se míček Wilson.
A stoupal dál a výš, až přeletěl celý kurt a stoupal až nad město stále vzhůru. Přeletěl nad vysokými topoli a mířil přímo k hejnu ptáků.
„Pozór! Letím!” křičel z plna hrdla tenisák na ptáky a rychle se přibližoval k hejnu. Špačci tady v takové výšce ale nikoho takového nečekali a uhnuli tomu výtečníkovi jen tak tak.
„Dávej pozor, ty jedna zelená koule!“ rozčílil se špaček, “málem jsi nám počechral peříčka.“
„Nemám čas se vyhýbat,“ opáčil tenisák, ”a nejsem žádná zelená koule ty hloupý špačku. Jmenuji se Wilson.“
„Tak ty budeš ještě odmlouvat,“ zapískal špaček a bleskurychle to stočil za Wilsonem a začal ho pronásledovat.
„Ty jedna zatrolená chundelatá věci…. Mně si nepřej, až tě chytím.“
„To bys nesměl být pomalý a neohrabaný špaček,” pokřikovali posměšně na sebe. A jak se tak špičkovali a letěli stále výš, ani si nevšimli, že z ještě větší výšky je pozoruje hladový Orel.
„Johó,“ halekal nic netuše Wilson.
„Goká,“ supěl na něj špaček.
A orel se mezitím řítil střemhlav přímo na špačka.
Když si jej špaček všiml, bylo již jasné, že je příliš vysoko a nestihne přistát a ukrýt se někam do bezpečí.
Špačkovi vteřiny se zdály být sečteny a už se viděl v orlově zobáku. Orel už otvíral zobák, že si na špačkovi smlsne, když tu… bác!
Wilson vletěl orlovi do chřtánu, aby zachránil hubatého špačka. A orel se s Wilsonem v puse začal dusit a bezvládně padal k zemi.
Špaček ani nestihl postřehnout, jak se to vše rychle seběhlo. Pochopil ale, že mu Wilson zachránil jistojistě život.
Když dopadl orel s žuchnutím na tenisový kurt, vypadl Wilsonovi tím nárazem orlovi ze zobáku. A ddyž zachvíli přiletěl i uplakaný špaček, neměl už orel pražádné chuti kohokoliv honit, natož žrát a odbelhal se s nadávkami do tenisové šatny pro ručník.
Špaček Wilsonovi mnohokrát poděkoval za to, že ho zachránil. Stali se z nich přátelé a každý rok pak špaček létal Wilsona pozdravit a podívat se, jak na Wibledonu hraje tenis.
Konec.
Přidat komentář